Klidně si mohla platit jenom individuální hodiny a nebýt ve třídě s patnáctiletou Češkou, sedmnáctiletým Italem, šedesátiletým Němcem a protivnou čtyřicetiletou Finkou, kteří jí ubírali lektorovu pozornost.

Jenomže to by zase nebyla sranda. Klidně mohla bydlet celé tři měsíce v pětihvězdičkových hotelech a kritizovat, že jí špatně ustlali postel nebo že kyselo je moc kyselý. Místo toho ale usedala k večeři s obyčejnou čínskou rodinou ve venkovském Chengde.

Po jídle umyla nádobí a vyčistila troubu, spala v tlustém termoprádle a možná i v péřové bundě, protože se ještě netopilo, ale teploty v Chendge už byly dávno pod bodem mrazu.

Nasbírala spoustu neuvěřitelných historek, u kterých nám tekly slzy smíchu a jestli jsme s někým vždycky rádi vyráželi ven, byla to právě Catherine.

Catherine, která se do všeho vrhá s nadšením – ať je to hospodský kvíz, smlouvání na trhu se starožitnostmi nebo výlet do lesa.

Její energie a smích, radost a optimismus, jsou vysoce nakažlivé a hlavně strašně inspirující. Catherine je důkazem toho, že věk je jenom číslo, a člověk opravdu může dosáhnout všeho, co si usmyslí. Limity máme jenom sami v sobě…

P. S.: Čínsky se intenzivně učím už půl roku. Zpočátku jsem vůbec nechápala, jak tenhle jazyk funguje a propadala beznaději. Už se to ale zlomilo a pokroky jsou tu! Zatím se učím v Čechách, hodinu mám jednou týdně s českou lektorkou (a jak vidíte na úvodní fotce, fakt mě to baví), a příští rok si určitě dopřeji studijní pobyt na LTL.